Sebeobětování a sebeláska

Historie nás učí, že sebeobětování je ctnostné. Díváme se na obrazy světců oslavovaných za to, že trpěli, a obdivujeme ty, kteří se vzdali svého štěstí nebo dokonce vlastního život pro jiné. Tyto hodnoty do značné míry přetrvaly až do dnešní doby, kdy se opět zvýšil důraz na jednotlivce a jeho seberealizaci. Přesto jsou ženy běžně od útlého věku vedeny k tomu, aby potlačovaly vlastní potřeby a podřizovaly své sny plnění povinností. Pradávná traumata ze zlomených srdcí předávaná v dobré víře z matky na dceru.

Od ženy se toho tolik očekává! Dnes už společnosti nestačí jen jako šikovná hospodyňka, něžná partnerka a laskavá matka. Na seznam povinností jí přibylo budování kariéry – ale jen v rozumné míře, aby po pracovním maratonu dokázala zastat i své ostatní role. Při tom všem má však zůstávat usměvavá, a hlavně dobře vypadat. Tvrdou kritiku si mohou vysloužit neoholené nohy nebo neobarvené šediny, někdy i absence make-upu. Copak o sebe nemůže dotyčná trochu dbát? Jako by urážela společnost tím, že si dovolí vypadat přirozeně. Nedej bože, aby měla třeba ještě špatnou náladu, protiva jedna.


A co teprve ženy, které se rozhodnou ze zaběhnutého společenského schématu nějak vybočit – místo budování kariéry zůstat doma s dětmi, pěstovat bylinky a péct kváskový chleba. Lesana, bio-ezo-matka. Ovšem nepřijatelná je i opačná varianta, kdy žena děti nechce a hodlá zůstat single a věnovat se práci, která ji baví. Kariéristka. Společnost nešetří odsuzujícími nálepkami a každý k tomu hned má co říct. Každý ví totiž přece nejlíp, jak mají ostatní žít svůj život.

Zvláštní je, že nikdo nekritizuje ženy za to, že se nevěnují tomu, co je naplňuje. Že si nevyhradí čas samy pro sebe a nesnaží se být šťastné. Že nenásledují svůj skutečný potenciál a nejsou věrné samy sobě, když se snaží ignorovat volání vlastní duše.

Pravdou je, že na utrpení je málokdy něco hrdinského. A ještě méně často je opravdu nevyhnutelné. Není třeba protrpět si porod nebo strpět neshody ve vztahu. Nemusíme ze sebe dělat mučednice, abychom byly v pořádku a zasloužily si být milované.

Každá živá bytost touží po lásce, ale ne každý ji umí přijímat. Lidé často nevěří, že si ji dostatečně zasloužili. Ve skutečnosti jsme schopni přijímat lásku teprve ve chvíli, kdy ji dokážeme dávat sami sobě. Bez zásluh a bez podmínek. Je skvělé, když se nám podaří najít úžasného partnera. Ale tím nejúžasnějším partnerem máme být celoživotně sami sobě my. Samy od sebe potřebujeme laskavou péči a pozornost. Každá buňka našeho těla na ně čeká. Láska v nás spouští léčivé procesy, revitalizuje a nabíjí nás. Tím, že o sebe pečujeme, dáváme své duši, mysli a tělu najevo vděčnost za to, že tu jsou.


Když začneme dávat lásku sami sobě, stane se zvláštní věc. Zjistíme, že jí máme víc na rozdávání. Že se najednou nemusíme obětovat pro ostatní, ale těší nás o ně pečovat. Rozkvétáme a všechno nám ožívá pod rukama. Už nechceme věci protrpět a přetrpět, ale začínáme hledat cesty, jak si každou částí života projít vědomě a jak nejlépe to jde. Zjišťujeme, že chceme být šťastné a uvědomujeme si, že to není projev sobectví, ale zodpovědnosti vůči nám samým.

To, co svět od žen ve skutečnosti potřebuje, není sebeobětování. Je to sebeláska.

Jsme první salón v ČR poskytující ženskou intimní napářku. Věříme, že každá žena si zaslouží vědomý čas sama pro sebe a péči, díky níž se bude cítit jako královna. Více o nás ZDE>>.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů